Promlčení. Srovnání právní úpravy dle NOZ, SOZ a OBCHZ

Právní úprava promlčení, jednoho z tradičních právních institutů, doznala od 1.1.2014 významných změn. Do 31.12.2013 existovala duplicitní úprava institutu promlčení. V každém jednotlivém případě bylo nezbytné posoudit, zda se na daný případ bude aplikovat výlučně obecná úprava zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SOZ") nebo též zvláštní ustanovení zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ"). Tato duplicita právní úpravy byla odstraněna účinností zákona č. 89/2009 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ").

Právní úprava promlčení dle SOZ a ObchZ se uplatní na případy, kdy promlčecí lhůta začala běžet před 31.12.2013, jakož i na promlčecí lhůty pro uplatnění práv, která se řídí právními předpisy účinnými do 31.12.2013. NOZ se tedy zásadně uplatní pro posouzení promlčení práva, které se řídí NOZ a nikoli dosavadními právními předpisy . Ve výjimečných případech se uplatní jiné právní předpisy (příklady uvedeny níže). Promlčení bylo v SOZ upraveno v § 100 – 114 a v ObchZ v § 387 – 408, aktuální právní úprava je rozsáhlejší, obsahují ji ustanovení § 609 – 653 NOZ.

Charakter promlčení

Promlčení je právní institut spjatý s plynutím času, přičemž v civilním právu je s uplynutím stanoveného času spojeno oslabení práva věřitele, nikoli jeho zánik, jako je to mu u prekluze (viz níže). Institut promlčení se uplatňuje též v trestním právu, kde má ovšem odlišný charakter, neboť s uplynutím stanovené doby je spojen zánik trestní odpovědnosti. Dále se budeme zabývat jen promlčením v civilním právu. Obecně je možné uvést, že není-li právo vykonáno ve stanovené době (SOZ a ObchZ), resp. lhůtě (NOZ), promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plní-li však dlužník i přes to, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Jinak řečeno, v případě promlčení právo věřitele na plnění nezaniká, jeho postavení je oslabeno a dlužník se může své povinnosti plnit „zprostit" uplatněním námitky promlčení. Je-li ve věci vedeno soudní řízení, soud k promlčení přihlíží pouze, je-li namítáno dlužníkem, který se nemůže předem vzdát práva námitku promlčení uplatnit. Takové ujednání ve smlouvě by bylo neplatné (§ 610 odst. 1 NOZ). Možnost vzdání se práva uplatnit námitku promlčení SOZ ani ObchZ výslovně neřešil. Výjimkou z tohoto obecné pravidla stanovil ObchZ v § 388 odst. 2, dle kterého i po uplynutí promlčecí doby mohla oprávněná strana uplatnit své právo při obraně nebo při započtení, jestliže: a) obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání, nebo b) právo mohlo být použito kdykoli před uplynutím promlčecí doby k započtení vůči nároku uplatněnému druhou stranou.
NOZ též stanoví výjimky z tohoto pravidla, jedná se o obdobné případy jako dle § 388 odst. 2 ObchZ, kdy se buď jedna ze stran brání proti žalobě druhé strany a obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo dochází-li k započtení, ke kterému mohlo dojít již před uplynutím promlčecí lhůty.

Práva, která se promlčují/nepromlčují

Dle SOZ se promlčovala všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Zástavní práva se nepromlčovala dříve, než zajištěná pohledávka. Nepromlčovala se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trval. Oproti tomu ObchZ stanovil, že promlčení podléhala všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Práva z finančního zajištění a ujednání o něm se dle ObchZ nepromlčovala dříve, než se promlčí poslední z pohledávek finančního charakteru zajištěných příslušným ujednáním o finančním zajištění.
Promlčení dle NOZ podléhají všechna majetková práva, nestanoví-li zákon jinak a další práva, u kterých tak stanoví zákon. NOZ výslovně stanoví, že se nepromlčuje vlastnické právo, právo domáhat se rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty a právo na vykoupení reálného břemene. Dále se též nepromlčuje právo na výživné, ovšem promlčení podléhá právo na jednotlivé opětující se plnění, stejně jako dle zákona o rodině účinného do 31.12.2013. V případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech, ovšem samotná práva promlčení nepodléhají.

Promlčecí doba dle SOZ a ObchZ

Zásadním rozdílem mezi právní úpravou promlčení dle SOZ a ObchZ bylo stanovení délky obecné promlčecí doby, která dle SOZ činila 3 (tři) roky a dle ObchZ 4 (čtyři) roky. Rozdílná délka promlčecí doby přinášela v praxi komplikace a nejasnosti, zejména v případech, kdy bylo sporné, jestli se na daný případ bude aplikovat SOZ nebo ObchZ. Oba zákony pak stanovily zvláštní promlčení dobu pro určité případy, například v případě práva na náhradu škody, práva na vydání bezdůvodného obohacení atd. Stejně tak byl v obou těchto zákonech upraven běh promlčení doby, tedy její počátek, stavení, pokračování a konec běhu doby, a to velmi podobně, ale bohužel nikoli shodně.

Promlčecí lhůta dle NOZ

Právní úprava stanovení počátku, délky a běhu promlčecí lhůty v NOZ je rozsáhlejší a podrobnější než úprava v SOZ, resp. v ObchZ.
NOZ nepřináší zásadní změnu ohledně počátku běhu promlčecí lhůty, tento okamžik přesněji vymezuje s ohledem na různé situace. Obecně NOZ stanoví, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž poprvé může být právo uplatněno, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Kritéria pro stanovení počátku promlčecí lhůty je možné rozdělit takto:

  • objektivní - počátek běhu promlčecí lhůty je nezávislý na vědomosti věřitele o rozhodujících skutečnostech (dle NOZ se toto kritérium nepoužije),
  • subjektivní - počátek běhu promlčecí lhůty je závislý na vědomosti věřitele o rozhodujících skutečnostech,
  • subjektivní objektivizované – počátek běhu promlčecí lhůty je závislý na okamžiku, kdy se věřitel o rozhodujících skutečnostech měl a mohl dozvědět (aplikuje znaky nedbalosti).

Zvláštní podmínky pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou stanoveny pro uplatnění práva na náhradu škody, bezdůvodného obohacení, dílčích plnění, pojistného plnění apod. (§ 620 – 628 NOZ). Zásadní změnu přináší NOZ v otázce délky promlčecí lhůty, když dává stranám možnost ujednat si délku promlčecí lhůty odlišnou od lhůty stanovené zákonem. Obecná promlčecí lhůta činí 3 (tři) roky, dohoda stran může její délku zkrátit na nejméně 1 (jeden) rok nebo prodloužit na nejvýše 15 (patnáct) let. NOZ zároveň stanoví, že se nebude přihlížet k ujednání o změně trvání promlčení lhůty, bude-li v neprospěch slabší strany (spotřebitel, nájemce, zaměstnanec, apod.) NOZ dále výslovně uvádí, které práva se promlčují v jiné než obvyklé lhůtě a jaká je tato lhůta. Jedná se zejména o:

  • práva zapsaná do veřejného seznamu, např. katastr nemovitostí (deset let),
  • právo na náhradu škody nebo jiné újmy (deset, resp. patnáct let),
  • právo na náhradu škody způsobené vadou výrobku (deset let od uvedení výrobku na trh),
  • právo na vydání bezdůvodného obohacení (deset, resp. patnáct let),
  • právo na plnění, uznal-li dlužník svůj dluh (deset let).

Jelikož život mnohdy přináší situace, se kterými je spojena nemožnost činit určité úkony nebo je to vzhledem k dané situace nevhodné, stanoví NOZ, kdy promlčecí lhůta neběží a co se děje po ukončení trvání takové situace. Výčet těchto situací, které jsou v zákoně označeny jako překážky, je taxativní a není možné jej rozšiřovat. Promlčení lhůta neběží:

  • mezi manželi (v tomto případě ani nepočne běžet), osobami žijícími ve společné domácnosti, zákonným zástupcem a zastoupeným, opatrovníkem a opatrovancem, poručníkem a poručencem,
  • po dobu trvání dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka (§647 NOZ - písemná dohoda o věřitele a dlužníka),
  • po dobu řízení u orgánu veřejné moci ohledně předmětného práva,
  • po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo uplatnit nebo neuplatnil-li práva z důvodu uvedení v omyl lstí ze strany dlužníka nebo osoby dlužníkovi blízké,
  • po dobu trvání vyšší moci (např. živelná pohroma), znemožnila-li uplatnění práva v období posledních 6 (šesti) měsíců.

Ve všech uvedených případech ovšem platí, že po odpadnutí překážky neskončí běh promlčecí lhůty dříve než za 6 (šest) měsíců ode dne, kdy začala běžet znovu. Jednotně je nyní též upraveno tzv. obnovení běhu promlčecí lhůty, které se uplatní v případě, že věřitel uznal nebo orgán veřejné moci přiznal, již promlčené právo. V takovém případě se nárok obnoví a počne běžet nová promlčecí lhůta, a to v délce 10 (deset) let. Uznáním dluhu dle ObchZ bez dalšího začala běžet nová promlčecí lhůta, ovšem jen čtyřletá. Oproti tomu, pokud se na daný případ aplikoval SOZ a byl-li dluh již promlčen, dlužník musel ve svém uznání výslovně uvést, že si je vědom promlčení uznaného dluhu, aby došlo k novému běhu promlčecí lhůty, v tomto případě desetileté. NOZ tak kombinuje úpravu dle SOZ i ObchZ.

Promlčení dle jiných zákonů

Zvláštní ustanovení týkající se promlčení obsahují některé zákony, a to například zákon o obchodních korporacích (počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vrácení podílu na zisku, stavení běhu promlčení lhůty po dobu řízení o povinnosti společnosti poskytnout informace společníkovi či akcionáři, atd.), zákon o přeměnách obchodních společností a družstev (počátek běhu promlčecí lhůty pro uplatnění práva na dorovnání při fúzi, rozdělení a převodu jmění na společníka), zákon o podnikání na kapitálovém trhu (délka a počátek běhu promlčecí lhůty pro vyplacení náhrady z garančního fondu obchodníků s cennými papíry), apod., přičemž tato ustanovení upravují speciálně délku promlčecí lhůty, její počátek či její běh.

Prekluze

Dalším právním institutem spojeným s plynutím času je prekluze. V případě prekluze má ovšem uplynutí času pro věřitele zásadní důsledek, neboť jím dochází k zániku závazku, ke kterému přihlíží soud i bez námitky (§654 NOZ). Plní-li však dlužník i přes to, může na věřiteli požadovat vrácení toho, co plnil, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

 

Autor článku: Mgr. Lenka Patermanová

HRUBÝ & BUCHVALDEK, v.o.s.,
advokátní kancelář

Palackého 740/1
Praha 1 - Nové Město
110 00

tel: (+420) 221 111 881
fax: (+420) 224 233 667
info@hblaw.eu

Vyhledávání