Věcná práva nově

18.10.2013

Věcná práva a jejich právní úprava v zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ") a v tzv. novém občanském zákoníku, tedy zák.č. 89/2009 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "NOZ") se v určitých případech zásadně neliší, v jiných případech jsou však odlišnosti mezi těmito zákoníky velmi významné a bude třeba se s nimi seznámit.

Vzhledem k rozsahu a významu věcných práv se jimi budeme zabývat ve více článcích. Tento článek shrnuje a nastiňuje základní charakteristiku stávající právní úpravy a dále obsahuje systematiku úpravy této oblasti občanského práva dle NOZ.

Právní úprava platná a účinná do 31.12.2013 rozlišuje tato věcná práva, jejichž předmětem mohou být výlučně věci movité či nemovité:

vlastnické právo
spoluvlastnictví a společné jmění
práva k cizím věcem - věcná břemena
zástavní a zadržovací právo

Vlastnické právo lze nabýt smlouvou (např. kupní či darovací), děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností (např. vydržením). V rámci úpravy vlastnického práva je řešena i otázka sousedských práv a držby, neboť vlastník je zároveň vždy i oprávněným držitel, opačně to však neplatí, když oprávněný držitel věci nemusí být ve všech případech jejím vlastníkem. Úprava uvedených práv je stručná a připouští různé výklady, což v praxi způsobuje mnohé komplikace.

Podílové spoluvlastnictví a společné jmění, které může vzniknout pouze mezi manželi, jsou jediné přípustné formy vlastnictví jedné věci více osobami. OZ jak stanoví vznik a možný zánik spoluvlastnictví a společného jmění, tak také podmínky hospodaření s věcí ve spoluvlastnictví.

Věcná břemena

Věcná břemena jsou pojmem, jakož obsah byl znám a využíván již po mnoho desetiletí, resp. století, jejich úprava v OZ však pochází z tzv. velké novely občanského zákoníku v roce 1991 (zák.č. 509/1191 Sb.), původní znění OZ z roku 1964 s těmito právy nepočítalo, jelikož odporovali tzv. socialistického pojetí vlastnictví. Obecně lze konstatovat, že věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného;, vlastník (povinný z věcného břemene) je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Jsou-li věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti, přecházejí při převodu vlastnictví na nového vlastníka.

Zástavní právo

Zástavní a zadržovací práva byla též do našeho právního řádu "vrácena" po roce 1989 a dnes jsou jeho nedílnou součástí a jejich existence nikoho nepobuřuje ani neudivuje. Zástavní právo má zajišťovací úlohy, kdy jeho pomocí je zajištěno splnění jiného závazku povinné osoby, přičemž povinnou osobou může být vlastník zastavené věci nebo i třetí osoba, dohodne-li se na zřízení zástavního práva s vlastníkem věci. OZ výslovně upravuje, že určitá ustanovení zástavních smluv jsou neplatná, je to zejména zákaz vyplacení zástavy a možnost uspokojení práv věřitele jinak než je stanoveno zákonem. Věřitel, jehož pohledávka zajištěná zástavním právem není řádně hrazena, může uplatit právo na její uspokojení ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy, jiné možnosti zákon věřiteli nedává. Předmětem zadržovacího práva může být pouze věc movitá, přičemž i toto právo slouží k zajištění úhrady jiného závazku. Podmínkou však je, aby měl věřitel věc v době zadržení u sebe, nesmí se jí však zmocnit neprávem, lstí nebo svémocně.

NOZ obsahuje úpravu věcných práv v rozsahu významně větším než OZ, systematika i pojmosloví též doznalo poměrně významných změn. Předmětem věcných práv mohou být dle NOZ věci hmotné i nehmotné, přičemž práva pouze v případě, že to připouští jejich povaha.

Velmi významné je ust. § 978 NOZ, dle kterého se je možné odchýlit od ustanovení této části NOZ s účinky vůči třetím osobám, pouze připouští-li to NOZ.

Systematika úpravy věcných práv dle NOZ:

Držba
Vlastnictví
Spoluvlastnictví:
- Spoluvlastnický podíl
- Bytové spoluvlastnictví
- Přídatné spoluvlastnictví
- Společenství jmění
Věcná práv k věci cizí
- Právo stavby
- Věcná břemena
- Zástavní právo
- Zadržovací právo
Správa cizího majetku
Vedlejší ujednání s povahou věcného práva (§ 2128)

V první části příspěvku o věcných právech ze dne 18.10.2013 jsme vás seznámili se systematikou věcných práv dle stávající právní úpravy v zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ") a v tzv. novém občanském zákoníku, tedy zák.č. 89/2009 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "NOZ") a dále jsme stručně představili věcná práva dle OZ. Tento příspěvek obsahuje základní charakteristiku institutů držby, vlastnictví a spoluvlastnictví dle NOZ, a to včetně příkladů.

Držba

NOZ zavádí zcela nové pojmy týkající se držby. Držitelem je osoba vykonávající právo pro sebe, přičemž předpokladem držby je faktická moc nad věcí a dále též úmysl držitele s věcí nakládat jako s vlastní. Není-li prokázán opak má se dle ust. § 994 NOZ za to, že držba je řádná, poctivá a pravá. NOZ zavádí nové rozlišování držby oproti OZ, který rozlišoval držbu na oprávněnou nebo neoprávněnou. NOZ též stanoví prekluzivní (propadné) lhůty pro podání žaloby na ochranu držby nebo na uchování držby, a to 6 týdnů, resp. 1 rok.

Vlastnictví

Předmětem vlastnického práva jsou věci hmotné i nehmotné. NOZ široce upravuje tzv. sousedská práva v rámci ustanovení o omezení vlastnického práva, upravuje také otázky týkající se rozhrad, tedy plotů, zdí, mezer apod. mezi pozemky a právo na zřízení nezbytné ceny, není-li přístup k pozemku z veřejné cesty dostatečný. Způsoby nabývání vlastnického práva jsou v NOZ ve více než 60 ustanoveních, oproti 7 ustanovením, která řešila tuto otázku v OZ.

Příklady - práva a povinností sousedů:

V případě, že větve nebo kořeny stromů rostoucích na jednom pozemku přesahují na pozemek souseda, může je soused šetrným způsobem odstranit (§ 1016 NOZ).
Jablka či jiné plody spadlé ze stromů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku (§ 1016 NOZ).
Potřebuje-li vlastník opravit střechu či plot, případně očesat ovocný strom rostoucí na vlastním pozemku a nemůže-li tak učinit z vlastního pozemku, je soused povinen umožnit mu vstup na svůj pozemek v rozsahu a způsobem, který nezbytná oprava vyžaduje, nelze-li účelu dosáhnout jinak.

Spoluvlastnictví

Dle NOZ jej lze charakterizovat tak, že každý spoluvlastník má právo k celé věci, toto právo je však omezeno právy dalších spoluvlastníků. Nově budou existovat tyto druhy spoluvlastnictví:

Spoluvlastnický podíl - dle OZ podílové spoluvlastnictví, kdy podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví, § 1122 odst. 1 NOZ. Každý spoluvlastník je oprávněn nakládat se svým podílem podle své vůle, ovšem NOZ v § 1123 výslovně stanoví, že takové nakládání nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníkům bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají. Toto nové ustanovení je v souladu mj. s judikaturou Ústavního soudu ČR v otázce postavení většinového a menšinového spoluvlastníka při hospodaření se společnou věcí. Spoluvlastníci mají předkupní právo k podílu na věci ve vlastnictví dalších spoluvlastníků, které se však podstatně liší od předkupního práva dle OZ. Touto otázkou jsme se již zabývali blíže v jednom z našich článků "Předkupní právo spoluvlastníků nemovitostí". Spoluvlastníci mohou správu věci vykonávat též prostřednictví správce, který má postavení příkazníka a musí předkládat řádné vyúčtování. Oproti stávající úpravě umožňuje NOZ v § 1154 a násl. dohodu spoluvlastníků o odložení zrušení spoluvlastnictví nebo oddělení ze spoluvlastnictví, a to až na 10 let, když po tuto dobu nemohou žádat soud o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebo o oddělení ze spoluvlastnictví. Tato dohoda musí být učiněn ve formě veřejné listiny.

Příklad - odložení zrušení spoluvlastnictví:

Dva kamarádi koupí společně pozemek, na které společnými silami postaví chatu, jež užívají jejich rodiny pro rekreaci. Jelikož do stavby chaty investovali mnoho úsilí a prostředků, oba chtějí mít jistotu, že druhý se nepokusí spoluvlastnictví zrušit a pozemek s chatou získat do svého výlučného vlastnictví. Uzavřou tedy společně dohodu ve formě veřejné listiny, notářského zápisu, která staví, že po dobu deseti let ani jeden z nich nebude činit žádné kroky ke zrušení spoluvlastnictví pozemku s chatou, tedy neobrátí se v této věci na soud. Poté ještě odklad dle dohody zapíší do veřejného seznamu, ve kterém je pozemek evidován.

Bytové spoluvlastnictví - jedná se o nově pojmenovaný typ spoluvlastnictví dle NOZ, které může vzniknout pouze, je-li součástí nemovité věci dům alespoň se dvěma byty. Definice bytového spoluvlastnictví je uvedena v § 1158 NOZ: "Bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek." Ustanovení § 1159 - 1222 NOZ upravují problematiku bytového práva, kterou se dříve zabýval zák.č. 72/1994 Sb., známý jako zákon o vlastnictví bytů. Vzhledem k tomu, že otázka bytového práva, vznik jednotek, práva a povinnosti vlastníků jednotek, jakož i správa domu a záležitosti týkající se společenství vlastníků jednotek jsou významnou oblastí právní úpravy, které se dotýkají velké většiny z nás, budeme se těmito otázkami zabývat podrobněji v jednom z našich dalších příspěvků.

Příklad - předmět bytového spoluvlastnictví:

Předmětem bytového spoluvlastnictví jsou např. společné chodby, schodiště, terasy, pozemek, na kterém je bytový dům postaven apod.

Přídatné spoluvlastnictví - je zcela novým druhem spoluvlastnictví upraveným v NOZ, ust. § 1223 říká, že: "Věc náležící společně několika vlastníkům samostatných věcí určených k takovému užívání, že tyto věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek, a která slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí dobře možné, je v přídatném spoluvlastnictví těchto vlastníků."

Podmínky vzniku přídatného spoluvlastnictví jsou následující:

jeho předmětem může být pouze věc a
její spoluvlastníci vlastní samostatně jiné věci tvořící jeden celek (určený místem i účelem) a
užívání těchto jiných věcí není dobře možné bez předmětné věci a
předmětná věc slouží ke společnému účelu.

Převod věci v přídatném spoluvlastnictví je omezen, lze ji převést pouze v případě společného převodu s věcí, k jejímuž využití slouží. Běžnou správu věci v přídatném spoluvlastnictví vykonává správce zvolený jejími vlastníky, určený soudem nebo jeden z jejích vlastníků, jestliže nikdo z dalších spoluvlastníků neodporuje tomu, že se správy ujmul.

Příklad - předmět přídatného spoluvlastnictví:

Manželé Novotní, Bláhovi, Krausovi a pan Jakub jsou sousedé (vlastníci pozemků) a v ulici mezi jejich pozemky a domy si postavili společnou cestu, které slouží jako příjezdová komunikace ke všem domům a zároveň na této komunikaci mohou parkovat. Pozemek, na němž si cestu postavili, je v jejich přídatném spoluvlastnictví.

Společenství jmění - ust. § 1236 - 1239 NOZ upravuje podmínky vlastnictví věci více osobami spojených na základě smlouvy, zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, osoby spojené v rodinné společenství, společenství dědiců nebo jiná obdobná společenství, každá z uvedených osob má právo k celé věci. Specifikem tohoto druhu spoluvlastnictví je, že NOZ stanoví jako podmínku výkonu vlastnického práva a nakládání s věci jednomyslné rozhodnutí všech spoluvlastníků a také vylučuje možnost jeho rozdělení za trvání společenství i nakládání s podílem na společné věci. Ovšem zároveň NOZ umožňuje dohodu stran, která tato omezení vyloučí. Právní úprava společného jmění manželů je upravena především v části druhé NOZ § 708 - 754.

Příklad - společenství jmění

Společenství vlastníků může vzniknout mezi manželi, členy rodiny při provozu rodinného závodu, dědici apod.

V minulých příspěvcích ze dne 18.10.2013 a dne 21.10.2013 jsme psali o systematice věcných práv dle stávající právní úpravy v zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ") a dle tzv. nového občanského zákoníku, tedy zák.č. 89/2009 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "NOZ"). Stručně jsme představili věcná práva dle OZ a základní charakteristiku institutů držby, vlastnictví a spoluvlastnictví dle NOZ. Tento příspěvek se věnuje otázce věcných práv k věcem cizím a správě cizího majetku.

Věcná práva k věci cizí

Právo stavby - NOZ takto pojmenovává oprávnění zatížit pozemek jiného věcným právem, resp. stavbou. Tento právní institut je další novinkou zaváděnou do našeho právního řádu NOZ, ačkoli vychází z historicky známých institutů, které však v našem právním řádu po roce 1948 neměly své místo, když občanský zákoník z roku 1964 tento institut zcela opominul. Již občanským zákoníkem z roku 1950 došlo ke zestručnění úpravy práva stavby a tedy i omezení praktického použití. Toto věcné právo může být zřízeno pouze jako právo dočasné, nejvýše na dobu 99 let, ovšem lze jej prodloužit. Právo stavby lze převést, zatížit, přechází na dědice či jiného všeobecného právního nástupce. Dle § 1254 NOZ vzniká automaticky stavebníku (osobě oprávněné z práva stavby) předkupní právo k pozemku a vlastníků pozemku naopak předkupní právo k právu stavby.

Příklad - právo stavby:

Pan Karel, velmi dobrý přítel naší rodiny, mi nechce prodat svůj pozemek, ačkoli jej neužívá, neboť se jedná o rodinné dědictví, ovšem souhlasí s tím, že si na tomto pozemku postavím dům.

Věcná břemena - NOZ rozděluje věcná břemena na dva typy; služebnosti a reálná břemena. Rozdíl mezi služebnostmi a reálnými břemeny je ten, že vlastník věci postižené služebností je povinen ve prospěch jiné něco strpět nebo něčeho se zdržet, nevyžadují žádné aktivní jednání. Naproti tomu u reálných břemen je vlastník takto zatížené věci povinen něco konat (poskytoval jí sjednaný prospěch), tedy aktivně jednat.

Služebnost zřizována k věcem zapsaným ve veřejném seznamu vzniká zápisem do takového seznamu, a to bez ohledu na způsob jejího vzniku, v případě věcí nezapisovaných ve veřejném seznamu vzniká účinností smlouvy. Kdo je ze služebnosti oprávněn je ovšem povinen hradit náklady na zachování a opravy věci služebností zatížené. Služebnosti jsou pozemkové (služebnost inženýrských sítí, opora cizí stavby, právo na vodu, právo pastvy atd.) nebo osobní, jejichž převod na třetí osobu je vyloučen. Osobní služebnosti dle NOZ jsou služebnosti užívací, požívací právo a služebnost bytu, která je obvykle zřízena jako služebnost užívání. Oprávnění z těchto práv mohou věc cizí věc užívat pro svoji vlastní potřebu a potřebu své domácnosti, v případě práva požívání může oprávněná osoba též brát z cizí věci plody a užitky.

Příklad - služebnosti:

- Služebnost okapu: Je-li můj pozemek zatížen služebností okapu, je můj soused oprávněn svádět dešťovou vodu na můj pozemek ze své střechy, a to buď volně, nebo ve žlabu.
- Právo pastvy: Zatěžuje-li můj pozemek právo pasty, jsem povinen strpět pastu všech druh hospodářských zvířat s výjimkou prasat a drůbeže na mém pozemku. Zvířata nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí jsou z pastvy vyloučena.

Reálná břemena mohou zatěžovat pouze věci zapsané ve veřejném seznamu, mohou být zřízena na časové omezenou dobu a NOZ v § 1034 stanoví možnost, aby se vlastník zatížené věci z reálného břemene vykoupil. V případě, že povinnost z reálného břemene nebude splněna, za účelem uspokojení nároku oprávněného na peněžitou náhradu může být vedena exekuce či výkon rozhodnutí na nemovitou věc, která je zatížena reálným břemenem.

Zástavní právo - úprava zástavního práva v NOZ doznala též významných úprav, které mají přispět k větší právní jistotě účastníků občanskoprávních vztahů. Základní účel a charakteristika zástavního práva se nezměnila, úprava je však podrobnější a obsahuje některé novinky, např. je možné zakázat zřízení zástavního práva, které bude mít za podmínky zápisu tohoto zásahu do rejstříku zástav či do veřejného seznamu, účinky i vůči třetím osobám. Ovšem nejvýznamnější změnou je možnost tzv. propadné zástavy, tedy sjednat si, že věřitel bude oprávněn si zástavu ponechat, a to buď za libovolnou, či určenou cenu (§1315 NOZ). Podrobněji se zástavnímu právu budeme věnovat v budoucnu v jednom z dalších článků.

Příklad - zástavní právo:

Dal jsem do zástavy dřevo, které jsem však následně zpracoval a vytvořil tři skříně. Zástavní právo tímto nezaniklo, ale jeho předmětem se staly nově vytvořené skříně.

Zadržovací právo - úprava tohoto právního institutu nedoznala významnějších změn, s výjimkou toho, že NOZ v § 1395 rozšiřuje možnosti zajištění nesplatného dluhu zadržením cizí movité věci.

Příklad - zadržovací právo:

Za účelem opravy jsem předal jedno ze svých vozidel do autoservisu, aniž bych si uvědomil, že jsem ještě nezaplatil fakturu za opravu jiného vozidla v tomto autoservisu. Majitel autoservisu využil svého oprávnění a vozidlo zadržel do doby, než uhradím již splatnou fakturu za opravu jiného vozidla.

Správa cizího majetku - NOZ mezi věcná práva řadí též správu cizího majetku, jejíž podmínky upravuje v § 1400 a násl. § 1400 NOZ zavádí do našeho právního řádu nový pojem beneficent, tedy osoba, jejíž majetek je spravován jinou osobou - správcem, a to ve prospěch beneficenta. Správa majetku může být prostá, při které správce činí vše, co je třeba k zachování majetku a správce je vázán více omezeními. Správa může být plná, kdy správce dbá o rozmnožení a uplatnění majetku v zájmu beneficenta. NOZ stanoví práva a povinnosti správce i beneficenta, jak vůči sobě navzájem, tak i vůči třetím osobám. Zvláštním způsobem výkonu správy majetku je její výkon prostřednictvím svěřeneckého fondu, což je opět nově zavedený právní institut v NOZ. S ohledem na skutečnost, že svěřenecký fond nebyl dříve v našem právním řadu upraven, budeme se jím zabývat samostatně.

Příklad - správa cizího majetku:

Rozhodl jsem se vydat se na cestu kolem světa, vzhledem k tomu, že jsem majitelem bytového domu, který pronajímám, je nezbytné, aby se o tento můj majetek po dobu mé nepřítomnosti někdo staral. Správou svého majetku jsem pověřil svého známého, a to písemně. V písemném pověření jsem uvedl, že mu svěřuji plnou správu svého majetku, neboť chci, aby se můj majetek pokud možno rozrůstal, a též jsem stanovil výši odměny, která mu za tuto činnost náleží.

Rozsah právní úpravy věcných práv v NOZ odráží jejich význam pro život každého z nás. NOZ se vrací k dříve užívaným institutům, stávající instituty vymezuje přesněji a podrobněji, což právní úpravu činí přehlednější a je možné očekávat, že po počátečním seznamovacím období, bude na tuto úpravu hleděno pozitivně.

Autor: Lenka Patermanová

Pozn.: Tento článek byl publikován původně na tři části ve dnech 18.10.2013, 21.10.2013 a 22.10.2013. Pro účely archivu článků byl spojen. Jednotlivé původní části jsou odděleny dělící čarou.